Je nám líto mazat staré fotografie, které mohou být pro mnohé milou vzpomínkou. Místa však ubývá. Od července 2010 tedy začínáme ukládat kompletní fotodokumentaci z našich akcí na Rajčeti.

     Protože mají tato alba sloužit zejména našim dětem jako vzpomínka, heslo k přístupu do nich rádi sdělíme na adrese kurdiovskydum@seznam.cz oproti Vašemu jménu a sdělení měsíce a roku pobytu v DÚM Brno.

...nejlépe slovy našich dětí ...

Výlet na Tři studny

  Zpočátku jsme nebyli zrovna moc nadšeni, že máme jet někam na hory a ještě k tomu na lyže. Protože spousta z nás na lyžích ještě nikdy nestála a měli jsme z toho určité obavy. Den před naším odjezdem, jsme ještě vyfasovali zimní věci a jeli jsme do Moravského Krumlova, pro zbytek vybavení na lyže. Cestou jsme měli parádní a rychlou jízdu, protože jsme měli fajného pana řidiče, který byl z domova. V den našeho odjezdu, jsme si ještě někteří dobalovali věci. Mezitím vychovatelé skládali naše zavazadla do auta.  Okolo 10 hod. jsme se vydali s klukama na cestu. Nejprve jsme jeli autobusem na Hlavní nádraží v Brně, kde jsme přestoupili na vlak - směr Vysočina. Cesta vlakem trvala asi hodinu, ale byli jsme všichni dobře naladěni a tak nám čas uběhl rychle a dorazili jsme do Žďáru nad Sázavou. Odtud jsme se s chlapeckou skupinou rozešli a pokračovali společně s panem Halačkou, Cahou, Kubou a panem Kittlem směrem na naší chatu Duhu. Nevěděli jsme sice kde to je, ale věděli jsme, že půjdeme asi 14 km pěšky. Cesta pro nás byla strašně dlouhá a náročná. Probořovali jsme se do sněhu a těšili jsme se, až budeme v cíli. Občas jsme se zastavili a dali si přestávku. Šli jsme kolem jedné hospody na vesnici, ale měli zrovna zavřeno. Naštěstí si nás všimli majitelé a byli tak hodní, že nám otevřeli a pozvali dál. Pan hospodský ukazoval panu Halačkovi cestu a my jsme si mezitím užívali dobrého,teplého čaje a vydali se dál. Ikdyž jsme se občas ztratili, pan Caha byl vždy o 200 m napřed a našel cestu. Kolem 17 hod. jsme konečně dorazili na místo, byli jsme celí promrzlí a mokří. Čekal nás dobrý guláš a teplý čaj, který nám na baráku ještě připravovaly naše paní kuchařky. Ale kluci na chatu dorazili o něco dříve. Dobře jsme se všichni najedli a šli se vybalit. Holky spaly nahoře a kluci dole. S Ivetou jsme dorazily na chatu jako první a tak jsme si mohli vybrat náš dvoulůžkový pokoj, kde jsme spali spolu na manželské posteli. Za chvíli na to jsme měli shromážděni, kde jsme se všichni sešli a čekalo nás malé uvítání. Vyprávěli jsme si naše pocity a zážitky z cesty. Večer jsme se koukali na romantický film, protože byl den před Valentýnem. Později jsme se rozešli na pokoj, protože jsme byli po náročném dnu celkem všichni utahaní a byli jsme rádi, že zapadnem do postele. Na druhý den ráno, jsme my holky vyrazily s p.Hajnovičem, Cahou, Halačkou a s p.psychologem Edou na běžky. Ikdyž na paní psycholožku nezbyly žádné běžky, vyrazila kousek s námi jako fotograf. Kluci jeli s p.Turečkem na svah Harusák u Nového města. Když jsme si nasazovali běžky viděli jsme sněžné psy se sáněmi. Což byla pro mě pecka, protože jsem je viděla poprvé naživo a né ve filmu. Ikdyž někteří z nás i na tom stáli poprvé, za chvíli nám to poměrně šlo. Stavili jsme se na kofolu, kde jsem chvíli poseděli a rozhodli se, že se zajdeme podívat jak se daří klukům na lyžích. Tak jsme se vydali na svah Harusák. Dorazili jsme tam asi za 30 min. Klukům to docela šlo prima. Později pro nás všechny dojel p.Tureček s autem. Ale my se Sylvou, Barčou a Andreou chtěly ještě jít na běžky. Tak jsme s p.vychovatelem Hajnovičem, Cahou a p.Edou jeli i nazpátek na běžkách. Sice teď už to bylo jen do kopečka, ale cestu jsme zvládli poměrně rychle a byli jsme zpátky na chatce. Na večer po shromáždění, kdy jsme zpívali, hráli jsme různé hry, které nás bavily a líbily se nám. Třetí den jsme si to prohodili s klukama, kdy oni jeli na běžky a my holky na lyže. Jeli s námi p.vychovatel Víťa, Kittl, Michal s p.Skotálkovou a p.ředitelkou. Bylo mrazivé a škaredé počasí, bylo to velice nepříjemné, protože foukal silný vítr a do toho silně sněžilo. Zezačátku na svahu byly spousty pádů, ale kupodivu jsme se to asi za hodinu naučily a začly frčet samy nahoru a dolů. Později nás to začalo moc bavit a nechtěly jsme ještě jet zpátky. Paní ředitelka s p.Skotálkovou to uměly bezvadně. Odpoledne, kolem 4hod., když pro nás mělo přijet auto bylo počasí na draka, protože se stále zhoršovalo počasí a na cestách byly nehody a zapadnuté auta. Později volala p.Tureček, že stojí v koloně a nemůže se k nám dostat. A proto jsme se šli ohřát do hospůdky u svahu. Když jsme vyčkávali na příjezd p.Turečka, někteří jsme šli ještě na lyže se projet lanovkou nahoru a potom jsme se dole s vychovatelama koulovali. Asi po půlhodinovém čekání pro nás přece jen dojelo auto. První várkou jely děvčata. Naštěstí jsme pomalu a dobře všichni dojeli. A důležitá informace za dnešní den pro většinu z nás byla ta, že jsme se dostali v pořádku zpátky na naší chatu, protože jsme měli dobrého p.řidiče. Poslední večer jsme měli diskošku, která se všem líbila a parádně to rozbalili vychovatelé,při tanci, ale zároveň jsme byli smutní, že ty suprové dny, které jsme tam strávili všichni společně nám už končí. Pozdě večer jsme zapadli na pokoje a zalehli do postele. Brzy ráno, když byl odjezd zpátky do Brna na barák, jsme měli poslední shromáždění, ale nejraději by jsme si ten pobyt na horách ještě prodloužili. Kluci odhrabovali venku sníh a pomáhali s balením do auta. Později už pár vychovatelů odjelo a my hráli na chtě ještě nějaké hry u kterých jsme se dobře zasmáli. A asi ve 13hod. jsme se i my vydali na cestu a předali klíče majitelce. Jeli jsme autobusem do Nového města na vlakové nádraží, kde jsme nastoupili do vlaku a jeli směrem do Brna. Při příjezdu do Brna jsme byli velmi zklamání, že tady není už tolik sněhu. Při příchodu na barák jsme si vybalili a povraceli všechny věci a večer jsme byli zase rádi, že zalehnem do postele.

Datum výjezdu 13.-16.2 2012

K.B.

Zatím jen obrázky ;o). Na průvodní slovo vodáků a vodaček čekáme ...

... a bylo to super ;o) ... Děkujeme za sponzorské umožnění návštěvy areálu.

Fotky snad budou výmluvnější, než doplníme autentický průvodní text z pera účastníků tohoto prázdinového výjezdu.

Začátkem června vyrazil tým našich 7 kluků na olympiádu VÚ.  Jedním slovem: excelentní ... Mezi 19 týmy naši kluci bodovali zcela mimořádně. Navíc s handicapem, že jsou u nás oproti klukům ve VÚ jen krátce a při rozsáhlých stavebních pracích v DÚM v podstatě neměli šanci na tréning a sehrání se ... Prostě gratulujeme k 1.týmovému místu v kompletních atletických disciplínách, k 2.místu v plavecké štafetě, k 1.místu ve volném plaveckém stylu, k 6.místu ve volejbalu a k 8.místu ve fotbalu ... Kluci: Michale, Mirku, Jirko, Petře, Milane, Marku, Tome, makejte dál ... ;o)

Tak jsme se po čtyřech krásných a hutně zátěžových dnech vrátili ze Tří Studní na Vysočině. A to v plném počtu dětí i dospělých. Pravda. Pár bacilů si pár účastníku dovezlo s sebou. Ocenění dětem, které první den s námi zvládly na kolech 86ti kilometrovou cestu Brno - Tři Studny. Nutno dodat, že nebýt snad jediného hodného stavbaře na mostu u Tří Křížů, objížďka mostu by se nám protáhla min. o dalších 10 km navíc. Zastavil kvůli nám všechny stroje a "veslanda" přes most slavně projela;o) Stejně tak patří ocenění těm (jediné účastnici z řad děvčat), kteří s námi kolmo jeli ve čtvrtek ze Tří Studní do Brna. Přímo na místě s námi děti kopci na Vysočině na kolech najely dohromady přes 100 km. A že není řeč o pěších tůrách? I tam jsme si dali všichni do těla. Ale překrásně. Více než slova ale asi sdělí obrázky níže ... Díky dětem za kuráž, dobrou partu, výjimečně veselou atmosféru, zvládnutí všech nástrah, překonání slabostí a strachů zejména na stezce odvahy, kde v decibelech vystrašených výkřiků byly děti překonány dospělými z našich řad ;o) Díky všem dospělým za skvělý tým a plné nasazení a těm nachlazeným přejeme brzké uzdravení. Snad na Studny vyrazíme brzy zase ... Jen ta kola, která máme pro děti by zasloužila kompletní renovaci nebo výměnu. Sponzoři, ozvěte sééé ;o)

Pro větší autentičnost dokládáme hodnocení z pera jedné z našich dívek:

Jednoho dne jsme jeli na čtyřdenní zátěžový pobyt na Tři Studně.

Očekávala jsem, že to bude odpočinek, ale byl to opak. I tak jsme za to všichni rádi.

Když jsme dojeli do Nového Města na Moravě, museli jsme jít pěší turistikou na Tři Studně zhruba něco kolem 20km. Po nějaké době jsme došli na hotel. Když jsme vešli dovnitř, tak nás hodně překvapilo, jak to tam vypadalo. Čekali jsme něco o dost horšího. Jako nějakou chatrč nebo tak, ale bylo to tam doslova krásný.

Takže hned nám to zpříjemnilo náladu i když jsme byly unavení z náročné cesty. Vybalili jsme si věci, šli do sprchy a do jídelny, kde nás pohostila paní ředitelka a paní Skotálková.

Na druhý den šli kluci pěší turistikou a my holky jsme s panem vychovatelem Cahou, Sašou a psychologem Edou vyrazili na kola ujet 45 km. Tenhle výlet se mi líbil nejvíc, protože jsme jeli z nejlepšíma vychovatelama a byla sranda i když mám chvílama problémy z dýchaním, tak sem vše zvládla díky panu Edovi.

Poslední den jsme měli večerní program a ten se mi strašně líbil i ostatním večer u ohně. Vychovatelé hráli na kytaru a nakonec stezka odvahy, která jse nám velice povedla a byla zábava díky paní etopedce, která nás pobavila. Jako první z odvážlivců jsem šla já a Tom, my jsme se akorát té ztezce zasmáli až na to, že jsme málem spadli někde do jámy, když se nás pan Kittel převlečen za vodníka pokoušel vystrašit, ale moc se mu to nepodařilo. Došli jsme na konec a hned šli další. Najednou někdo zařval a nebylo to jednou. Když došli ti, co šly po nás, abychom se dozvěděli kdo to křičel, tak to byla paní etopedka. Všichni dostali křečovitý smích, když jsme věděli, že to křičela ona, jak se bojí.

Ke konci jsme šli všichni do jídelny se podepsat na dva lampióny a napsat své přaní kdo si co v životě přeje a šli jsme je rozpálit aby se vnesly do nebe. Ten večer se určitě nám všem líbil; na to nikdy nezapomenem.

Se všema sem tam neuvěřitelně vycházela - se všema jak z dospělými tak dětmi. Nejvíc mi pomohl pan Eda a pan Tureček při mých zdravotních problémech a za to jim moc děkuju. Hodně jsem si popovídala s panem Dvořákem, s panem Turečkem a paní ředitelkou, co nás při pantonimě dost pobavila.

Na tenhle výjezd nezapomenu a doufám, že všichni na něj budou vzpomínat v dobrým ať se tam stalo cokoliv. Byly to krásný, zátěžový a zábavný 4 dny, za který jsem ráda a nejsem jediná. PS: Vrátila bych se hned.

A.Z., 16.let

Slohové práce více našich dětí s tématem absolvovaného výjezdu najdete v naší Galerii.

Kompletní fotodokumentace tradičně na Rajčeti...

Srdečně zveme všechny zájemce na vernisáž dětí z DÚM, nazvanouObrazy života. Přednášky na téma "Mříže jsou v nás", vernisáže a aukce vystavovaných obrazů se můžete zúčastnit 27.4.2011 od 9:30 na FF MU, Veveří 26 v Brně.

Výstava DÚM na FF MU

Tak … a je vybaleno. Ve čtvrtek 20.1.11 odpoledne jsme se vrátili s 11 dětmi do rozestavěného areálu DÚM, plného bagrů a náklaďáků, stavících nám nové prostředí. O to větší byl tedy kontrast s místem, odkud jsme přijeli a kde jsme trávili všichni společně 4 krásné dny na Vysočině u Tří Studní. Byť nám sněhové podmínky příliš nepřály, kluci a holky našlapaly na tůrách ve velmi obtížném ledově-sněžně-bahnitém terénu bezmála 50 kilometrů, nepočítaje výlet na běžkách. Bez ostychu lze výkony všech dětí na plánovaně zátěžové akci hodnotit jako velmi mimořádné a obdivuhodné. Pokud přihlédneme i ke sporé turistické výbavě, kterou děti disponují, je na místě slovo extrémní výkon v tom nejlepším smyslu slova. A jak už to tak bývá, nejčastěji v náročných situacích vznikají silné vztahy. Velmi rychle jsme se tak vzájemně všichni ocitli v prostředí, které lze označit jako komunitní. Všichni pomáhali, všichni makali, více poznávali sebe i druhé, všichni se smáli, kleli, ale nakonec zpívali … Zkrátka to byl super nářez, na který dospělí rozhodně dlouho nezapomenou a snad i děti uchovají vzpomínku a poučení, k nimž se na této akci dopracovaly. Díky tedy všem za jejich výkony, za jejich boj se sebou samými, za jejich vítězství a podíl na bezva partě. Pro nás dospělé byla tato akce rozhodně výzvou k pokračování v takto koncipovaných programech.  

Pro všechny, co tam byli s námi přikládáme fotovzpomínky. Pro všechny ostatní alespoň pár obrázků ... ;o)

Tak jsme ve středu 8.12.2010 jak pro naše nadšení, tak i pro úspěch uspořádali a prožili si letos už 5. ročník Mikulášského lezení na umělé horolezecké stěně v Kuřimi u Brna. Pozvali jsme našich sedm nejbližších VÚ - přijelo jich šest. Dohromady se sešlo 38 závodníků a závodnic. Co bylo letos oproti dřívějším ročníkům nového? Poprvé skutečně atmosféra se sportovním duchem, disciplinovaností, nadšením, bojovností, soustředěním, fanděním a tleskáním. Nezdá se, že by se nám to zdálo; kvalita výkonů jde totiž zjevně nahoru. "Topovalo" se o sto šest ;o). Příště budeme muset nastavit náročnější cesty. Znovu se objevila řada talentů a momentů plných sportovního zápolejícího ducha. ...a jako vždy Vysočina bodovala na nejvyšších příčkách. Ale to nic. Mají holt výhodu Devíti a jiných skal oproti nám překližkářům ;o). Příští rok jim to nandáme ;o). Určitě ;o). Bylo moc fajn i to, že jsme se po kratší či delší době setkali s některými dětmi, které trávily čas dříve u nás. Pohled na to, jak jsou zase o kus dospělejší, je k nezaplacení. Pokud těmito řádky prochází oko některého ze závodníků, pak nechť ví, že kompletní výsledky s pořadím v jednotlivých disciplínách jsem zaslal vedení jejich zařízení. Díky všem závodníkům za účast a jejich podíl na pochvalných řádcích výše. Díky jejich vedoucím, že svou účastí akci umožnili. A díky majiteli kuřimské stěny Petru Dufkovi za podporu a aktivní účast. Letos se i fotky povedly ...

Na výměnnou návštěvu na Kociánku Brno v pondělí 18.10. přišla nová skupina žáků Diagnostického ústavu Veslařská Brno. Michael Svoboda s touto skupinou nejprve přišel na úvodní popovídání s Martinem a Simčou do sportovního klubu. Stihli jsme také vyzkoušet přilbu a rampu pro postižené sportovce, které používají při boccie. Potom jsme už společně všichni šli do terapeutických dílen, kde nás přivítal Tomáš Komárek z Kociánky a spousta postižených kamarádů z Kociánky, kteří se s žáky z DÚ Veslařská viděli poprvé v životě. A pak přišla první společná práce postižených a zdravých - výroba spousty krásných věcí z hlíny, ale také si třeba žáci z Veslařské mohli vyzkoušet, jak se pracuje na tkalcovském stavu. Protože jsme byli všichni dohromady, tak se hodně povídalo, bylo to moc příjemné. Potom jsme pomohli se obléct našim postiženým kamarádům a jeli jsme všichni společně "posvátnou" cestou nahoru areálem Kociánky. Měli jsme opravdu čas se hodně poznat a zastavili jsme se až u zvířat, kde největší pozornost sklidilo prase Hubert. Při cestě do tělocvičny jsme se setkali s ředitelem Kociánky Mgr. Jiřím Podluckým, kterému také patří velké poděkování. Na závěr nás čekal hodinový sportovní program. Pozor Veslařská nás dnes porazila v boccie a snížila stav celkových dlouhodobých utkání na 3:2. Na závěr jsme si potom všichni společně sedli a dokázali si ze srdce popovídat. Vzájemně jsme si předali medaile, spoustu sladkostí a pamětní listy jako památku na dnešní setkání. Řekli jsme si, že si budeme do života držet palce, budeme si důvěřovat a že jsou kolem nás vždycky lidé, kterým můžeme pomáhat. Chceme se ještě do konce října, dokud jsme všichni v Brně, setkat. Jsme pozvaní na vernisáž a společné zpívání na Veslařskou. Byl to opavdu krásný den.

A opět vznikla spousta fotek ;o)

Přátelé z brněnské Kociánky k tomu píší sami ..."... pokračuje naše pravidelné setkávání s žáky a vychovateli z Diagnostického ústavu Veslařská Brno. Naposledy jsme spolu byli v červnu na raftech na brněnské přehradě. Tentokrát jsme se v pátek 8.10.2010 všichni sešli v Diagnostickém ústavu, tedy noví žáci, dále vychovatelé, Martin a Simča z SK Kociánka Brno a Michael Svoboda. Naše setkání jsou pokaždé jiná svojí náplní, ale vždycky velmi upřímná. Poprvé v životě si žáci mohli zahrát bocciu a hlavně také vyzkoušet, jak správně pomoci postiženému na vozíku, jak jej rozložit a složit atd. Naoplátku nás zase tito žáci pozvali na svoji vernisáž z fantastických obrázků, které sami kreslili. Vernisáž byla spojená s nádherným programem plným zpívání, básniček a zamyšlení. Jsem strašně rád, že v diagnosťáku na Veslařské jsme jako doma a máme tam spoustu přátel. Při dalším setkání na Kociánce nás čeká zase spoustu nového nejen sportovního programu, ale také zamyšlení. Celý tým vychovatelů a žáků z Veslařské dělají obrovský kus práce a díky vám za to, že nás vždy přijmete mezi sebe."         

Všechny fotografie ze všech akcí najdete na na Rajčeti. 

       Děkujeme firmě AVIATIK SERVIS - BALON.CZ  za nadpozemský sponzorský dárek pro naše děti v podobě ranního letu balónem nad probouzejícím se podzimním Brnem. Dokonce i vítr nám dopřál zaletět přímo nad náš DÚM. Koš sice pojal jen maximálně 3 děti, nicméně přesto byl tento limit prubířským kamenem solidarity mezi našimi dětmi, kterou prokázali v nejvyšší míře. Snad se tedy podaří akci zase někdy zopakovat. Jak našim dětem, tak aviatikům přejeme smělé starty, moudré nadhledy a měkká přistání ... Více fotografií než zde uveřejněných najdete opět na Rajčeti.

      V týdnu od 4.-8.10.2010 proběhly ve spolupráci s námi na OSR v jejich nízkoprahovém klubu historicky 4.taneční kursy pro DÚM. Po více než roce tak můžeme oprášit lodičky, šatičky a obleky a vrhnout se na parket do širokého spektra rytmů. Děkujeme taneční skupině X-Dream, která je nám v této akci od počátku maximálně spolehlivým partnerem a především Oddělení sociální rehabilitace za angažovanost, organizaci a prostory pro tuto akci. Kompletní fotodokumentaci najdete na Rajčeti. Zde nabízíme jen střídmou ukázku ...

       Druhý srpnový týden jsme na oplátku po Vltavě s chlapci tentokrát s děvčaty strávili na Jesenických stezkách. Kompletně všechny fotky najdete na veslandě.

       ...a začátek srpna jsme strávili tradičních pět dní při splouvání Vltavy na raftech a Pálavách s dlaněmi krásně odřenými od pádel ... Dešťovým průtržím jsme unikli jen z poloviny, ale náladu to nezkazilo ;o). Kompletně všechny fotky najdete na veslandě.

       Od 7.-11.července 2010 jsme se s dětmi přestěhovali do jednoho z našich Výchovných ústavů v Moravském Krumlově. Shodou okolností tam stejný čas trávil i kinematograf bratří Čadíků, takže jsme měli po večerech malou obdobu právě probíhajícího karlovarského filmového festivalu. Ovšem pod širým letním nebem a bez všudypřítomné komerce. Heč;o) Stejně tak bez sportu, turistiky, cyklistiky a letního čvachtání se tato akce neobešla. Prostě letní spokojenost jak má být ...

       V červnu jsme si udělali poslední "předprázdninový" jednodenní výlet na Pálavské kopce a kopečky ... Fotky se podařily ...

       ...a ta předvídaná "další společná akce" se uskutečnila už ve čtvrtek 24.6.2010 na brněnském "Príglu". Nafoukli jsme rafty a Pálavu. Na čas v jejich pumpování suverénně vyhrály holky ;o). Ve večerním hledání zapitých klíšťat jsme vítěze nevyhlašovali. Nicméně pečlivě připravené bójky k závodům ve slalomu na raftech a Pálavě nechaly všechny chladnými a celé dopoledne jsme si společně jen tak užívali prosluněných voňavých širých vlnek nedávno vyčištěné brněnské přehrady a jejích prázdných pláží s pádly v rukou a všudypřítomným úsměvem na tvářích. Nezbývá než konstatovat, že příště budeme rozhodně sebevědomější a společně vyrazíme na tekoucí řeku. Všem zúčastněným srdečný dík za velmi příjemný čtvrteční zážitek a týmového ducha ...

       V úterý 15.6.2010 naše děti znovu navštívili kamarády z brněnské kociánky. Pro ilustraci komentář jednoho z organizátorů akce:

Dobrý den vám všem,chci vám moc moc poděkovat za to dnešní vzácné setkání v nádherném areálu na Kociánce Brno. Toto setkání bylo výsledkem cesty, kterou jdou děti z Diagnostického ústavu Veslařská, postižené děti z Kociánky a my všichni dospěláci. Ještě jednou děkuji paní ředitelce ZŠ Kociánka Brno a těším se na pokračování a další setkání. Všechny foto z dnešní akce jsou na www.vutvbrne-festival.rajce.net. Přeji pěkný den. Michael Svoboda

       V červnu jsme se s našimi děvčaty zúčastnili 35.letní olympiády  dívek VÚ a DDŠ, kterou pořádal DDÚ Svatý Kopeček v Olomouci. Místo konání Čekyně, spotroviště byla zajištěna v Přerově, sportovního klání se zúčastnilo 18 zařízení z celé republiky. V celkovém pořadí jsme se holky umístily na 16 místě ( ale jen proto, že jsme nebyli schopni obsadit všechny disciplíny ), lehká atletika nám celkem šla, umístily jsme se v celkovém pořadí na místě 9. a domů jsme přivezli i jednu medaili, kdy se naše Lucka dělila ve skoku vysokém o 2. - 3. místo se závodnicí z Hrochova Týnce. Ocenění a pochvalu za odvedené sportovní výkony zaslouží všechny naše závodnice.

       Od neděle 23.5.do do pátku 28.5.10 se chlapecká  reprezentace našeho DÚM vydala zápolit s ostatními ústavy na letní olympiádu mezi ústavy do Hostouně na Domažlicku. A přestože nemíváme moc času ani příležitostí k tréninku, naši kluci předvedli bojovného ducha, zápolení ve všech sportech ve znamení "fair-play". Chalpci se zároveň seznámili s ostatními zúčastněnými a navázali přátelská pouta. Doufám si tvrdit, že mnozí ze zúčastněných, budou na 38. olympiádu vzpomínat v dobrém.  Všem z nich, organizátorům a všem závodníkům gratulujeme k výkonům a organizaci kvalitní akce.
       A jak že jsme dopadli? Umístili jsme se na velmi slušném 10.místě ze 14 zúčastněných týmů.

       V dubnu v našich prostorech proběhlo setkání našich dětí s dětmi z Kociánky.

       Naše děvčata přivezla z branného závodu ve Velkém Meziříčí skvostné třetí místo. Bohužel fotograf nepořídil obrázky v přímé úměře jak ke kvantitě účastníků, tak ke kvalitě výkonů našich holek. Příště se určitě polepší. Našim závodnicím i organizátorům gratulujeme a děkujeme.

       "Kladno prohrálo. Všichni křičeli. Po skončení zápasu jsme byli pozváni do šatny hráčů. Bylo to super. Viděli jsme Dopitu a také Hubáčka z NHL. Dali jsme jim obrázky a společně se vyfotili." Je evidentní, že fanoškovské návštěvy hokejových utkání brněnské Komety je více než atraktivní nabídkou pro naše děti. Děkujeme tedy všem, kdo nám pomáhají s dostupností těchto utkání pro naši pokladnu. Součástí spolupráce klubu s fanoušky a dětmi byla i "komeťácká dortiáda" ... Mňam ;o)

       V únoru jsme s dětmi vyrazili na šestidenní sportovně zátěžový zimní výjezd do Šumperka. Hlavně ale na jeho sportoviště v očekávání brzké zimní olympiády ústavních zařízení. Byť zdaleka ne jen, přece šlo i o tréninkovou přípravu dětí, které mnohdy takto trávit čas nejsou zvyklé. Poděkování patří DD Šumperk, který nám poskytl veškerý potřebný servis pošínaje ubytováním a stravou a konče vstřícným přístupem.